Žena, moře a Mary - Holka na prodej V.

Holka na prodej

(duben 2004)

V.

„Vím, že jsi velký mocný král, ale ani ty nemůžeš mít všechno. Existují vyšší bytosti a jedné z nich se žena zaslíbila. Pokud ti ji prodáme, přivoláme neštěstí nejen na naši posádku, ale i na tebe a tvůj lid.“ Manuovi, který bez námitek uposlechl, nařídil: „Přelož to!“

Králova tvář se při tlumočníkově překladu stále víc a víc zachmuřovala. Vypadalo to, že vybouchne, ale dřív zasáhl otázkou kahuna, který si měřil doktora přimhouřenýma očima.

„Kdo to je,“ přeložil Manua.

„Malie tele e sinasina (pozn. velký bílý žralok), jeho zuby nosíš na hrudi, jako symbol moci.“

Ichtyl použil pro pojmenování nebezpečného predátora samojskou tahitštinu, ale rozdíly v nářečích nejsou velké. Byl si jist, že král rozumí. Vsadil na skutečnost, že obyvatelé Polynésie uctívali mořské dravce jako božstva a u osamělých kolonií pověry přetrvávají. Podle reakce strefil do černého. Král se vyděšeně rozhlédl po doprovodu, který vykuleně zíral na ženu sedící u šéfových nohou. Jen kahuna zachoval klidnou tvář. Byl mnohem chytřejší než jeho pán.

„Pokud je to tak, žádný žralok jí neublíží,“ přeložil Polynésan další šamanova slova, která byla něco mezi otázkou a konstatováním.

„Jistě,“ přikývl Ichtyl, ale neměl z toho dobrý pocit.

„Uctíváme taika malie (pozn. žralok tygří), kterému nosíme oběť k jižnímu průlivu. Jestli nelžeš, ráno mu žena podá oběť z vody,“ oznámil kahuna se škodolibým výrazem, „pokud přežije, dovolíme vám zkoumat lagunu. V opačném případě opustíte vody u atolu.“

Tentokrát byla šokována posádka Mary. Ichtyl podcenil kahunovu inteligenci a dostal je do nezáviděníhodné situace.

Ticho přerušila po chvíli Prckova otázka: „Jak je žralok velkej?“

Manua byl natolik vyveden z míry, že automaticky otázku přeložil. Kahuna udělal holí do písku čáru a zhruba o pět metrů dál další.

„Ať na ráno připravěj dva zlaky s useknutejma hlavama. Asi takhle velký,“ udělala do písku další čáru, metr od kahunovy.

Již to nebyla pokorná služebnice, ale hleděla zpříma do šamanových očí a vrátila mu i úšklebek, kterým před chvílí obdařil Ichtyla. Počkala, až Manua vše přeloží. Potom se otočila a bez rozloučení odkráčela ke člunu.

„Zbláznila ses, co je to za nápad krmit tygra?“ spustil šéf, když dorazil po skončení audience k člunu.

„Dostanem se do laguny.“

„To určitě,“ rozčílil se, „odtáhnem s nepořízenou a tvoje zbytky pohřbíme do moře. Pěkně jste to s Ichtylem pohnojili, zvednem kotvy a celou akci odpískáme.“

„Šťastnou plavbu,“ odsekla, vyskočila z člunu a zamířila ke břehu.

„Prcku, vrať se!“ zařval šéf.

„Ne!!!“ odsekla, zastavila, ale k návratu se neměla.

Kapitán znal příliš dobře její tvrdohlavost. Pokud se pro něco rozhodla, po zlém s ní těžko něco pořídí.

Zkusil to po dobrém: „Prcku, když mi vysvětlíš důvod, který tě přived k tak blbýmu nápadu, přehodnotím rozhodnutí odplout. Ale nebudu s tebou jednat tady. Necháme to po večeři, až vychladnem.“

Nechápala sice, proč by měla vychladnout, když byla klidná, ale návrh zvážila. Vypadal rozumně a šéf nebyl podrazák. Rozhodla se proto vrátit s ostatními na palubu.

„Můžeš mi vysvětlit, co jsi chtěla na ostrově dělat, kdybysme tě tam nechali?“ začal kapitán diskuzi, jakmile dojedli.

„Zalezla bych do křoví a přespala do rána. Je tak hustý, že by mě nikdo nenašel.“

„Jo, si magor,“ připustil, „teď vyklop, co má ten nápad znamenat. Znám tě moc dobře, než abych věřil pohádce o průzkumu laguny. Kdyby ses rozhodla hledat tam, nezastaví tě tabu ani králův zákaz.“

„Kahuna považuje Ichtyla za lháře a ten vypasenej králíček mě chtěl koupit jak housku na krámě. Urazil nás oba! To si nikdo nesmí dovolit, a předvedu jemu i namyšlenýmu šamanovi takovej tyátr, že z toho budou ještě měsíc tumpachový.“

„Pokud ti to tygr dovolí,“ svěřil se s obavou Čočka.

„Tak už vyklop, co máš v plánu?“ pobídl ji šéf.

„Asi to vím,“ odpověděl místo ní Ichtyl, „tygři lověj z nutnosti. Jinak dávaj přednost odpadkům, a proto připlouvaj do přístavů pro zbytky vyhazovaný z lodí. Tady jednoho naučili na pravidelnej přísun potravy. Pětimetrovýmu žralokovi budou dva zlaci stačit. Proč by se měl ještě namáhat s lovením Prcka. Počítám, že až do něj ryby nacpe, bude si s ním ještě chvilku hrát. Je to tak?“

„Je,“ přitakala, „ale hlavní důraz bude na druhý části. Jen potřebuju dneska omrknout jižní průliv a zejtra musíte zachovat klid.“

„Tím dalším bude co?“ zajímalo kapitána, kterému z jejích nápadů většinou naskakovala husí kůže.

„To by bylo na dlouhý vysvětlování, ale o žádnou divočinu nejde. Jak ses rozhod? Zůstanem?“

Věděl, že z ní další informace nevymáčkne a pokud ano, budou upravené, aby plán vypadal nevinně. Obrátil se proto na Ichtyla: „Vem člun a obhlídněte s Prckem okolí průplavu.“

Vyrazili ihned, aby stihli průliv za světla. Zatímco severní měl šířku téměř sto metrů, jižní nedosahoval ani čtvrtiny a byl suchý. Voda do něho pronikala pouze při přílivu. Ten však Prcka nezajímal Dalekohledem studovala sráz pobřeží s nerovnostmi a výdutěmi. Do karet jí hrála i hloubka u břehu.

„To půjde,“ kývla hlavou, „budou vyvalený jak nártouni.“ (pozn. nártoun – miniaturní opička s obrovskýma očima, noční lovec)

„Řekneš aspoň mně, co máš v plánu.“

„Podpoříš můj plán u šéfa?“

„To záleží na šílenosti, kterou jsi vymyslela.“

Během zpáteční cesty vyložila plán akce. Měl určitá rizika, ale nevybočovala z její normy. Po chvíli přemýšlení slíbil Ichtyl podporu. Pokud vše dopadne dobře, pobaví se, a zároveň domorodce přesvědčí o tvrzení, že je s vládcem moří spřízněná. Taková pozice může být při dalším průzkumu okolí atolu užitečná.

Za úsvitu stála posádka na břehu u jižního průlivu a čekala na domorodce. Tentokrát nedorazil pouze král s kahunou a doprovodem, ale zřejmě celá vesnice. Podle odhadu dobré dvě stovky lidí zvědavých, jak bílou ženu posnídá obávaný taika malie.

Informaci o počtu obyvatel se správě parku nikdy nepodařilo zjistit. Za půl století mohla populace degradovat ze sto na zdecimovaný zbytek. Stejně tak však byla možnost babyboomu. Nakonec, co jiného než děti měli na zapadlém ostrůvku dělat.

- pokračování -